Už zase mne pronásledují! Ten velký pošťuchuje toho malého, malý pláče a natahuje ke mně svoje ručičky. Jsem nervózní a na sporáku se pálí cibulka. Za chvíli se vrátí z práce táta a čeká, že bude mít uvařeno.Všude vládne atmosféra stresu a vteku, všeobecná nespokojenost. Když jsem kdysi plánovala, že založím rodinu, představovala jsem si to všelijak, ale takhle tedy ne!

Něco Vám to připomíná? Tak to jsem zcela sadisticky ráda, že v tom nejsem sama. A jak z toho ven?

Děti jsou naše zrcadla. Napodobují nás a opakují i naše chyby. Když jsme ve stresu, šíří se nákaza nervozity všude okolo nás a děti jsou nejcitlivější přijímače emocí na celém světě. Nemají žádnou obranu proti útoku špatných nálad a proto jim snadno podléhají. A ty emoce je trápí a ubližují jim a oni se jich chtějí zbavit a kdo jim pomáhá řešit všechny problémy? Máma. Tak jdou za ní, aby jim pomohla a tím nevědomky situaci ještě zhorší, protože poslední, co teď mamina potřebuje je, aby se jí ta droboť pletla pod nohama. Potřebuje, aby děti chvilku počkaly, jenže jim se každá, i ta sebemenší chvilka, zdá dlouhá, jako světelný rok, protože ony žijí v přítomnosti. Budoucnost ony neřeší....

Zkusily jste někdy jen tak sebou v pokoji plácnout na podlahu a být tady a teď, jako Vaše děti? Sedněte si, nebo lehněte, nechte je po sobě lézt, vnímejte všemi smysly, co vám sdělují. Dívejte se, jak si hrají, jak se učí, jak jsou geniální. Ano, i ta Vaše „zlobidla“ jsou geniální. A nevynechejte ani jednu možnost, kdy Vás vyzvou ke společné hře. Času je moc málo. Podívejte se, jak rychle rostou. Jen jednou jsou Vašimi dětmi, které Vás nutně potřebují. A čas běží. Za chvíli budou mít vlastní rodiny a přijedou se na Vás podívat jen jednou za měsíc a to jen v případě, že i jejich partneři budou stát o návštěvu tchýně....

Domácnost bez poskvrnky můžete mít jindy. Teď není čas plýtvat energií na nepodstatné věci. To samé platí pro táty. Tátové dost často mizí ze života svých potomků. Buď se manželství rozpadne (u nás prý každé druhé), nebo muži dělají „důležitější“ věci a výchovu dětí přenechávají ženám. Ale právě ty chlapské vzory dětem nejvích chybí. Jak a od koho se pak malý klučina má dozvědět, jak se chová správný chlap? Máma mu to neukáže. A pokud ano, tak se asi někde stala chyba.

K tomuto článku jsou 4 komentáře, přidej svůj názor >>>

38. (PeggyBlacket, 2007-03-25 17:39:20)			odpovědět
Stávám se opět dítětem,taky se válím po zemi,lezu po 4,štěkám a můj syn se tomu směje.Je to to nejkrásnější ocenění na světě.Tchyně říká:hlavně že je čisto.Já si myslím: hlavně že on je šťastný a tomu dávám přednost.

34. Taky doufám (marek, 2007-03-12 10:51:49)			odpovědět

14. Naprosto výstižné (Olča, 2006-08-30 14:45:07)			odpovědět
Mám poslední dobou pocit že kam se podívám všude je nějaký nepořádek.Ale proto že mám dvě děti které mě neustála ,,NUTNĚ POTŘEBUJI´´začíná se řídit větou kterou používá má kamerádka:komu se to nelíbý ať ke mě nechodí nebo mi to uklidí.

2. (Michaela Walsbergerová, 2006-05-14 21:26:44)			odpovědět
Konečně jsem taky po šesti letech strávených na MD přišla na to, že vytřenou podlahu a umyté nádobí, to moje děti neocení... takže se nechávám na té špinavé podlaze přepadnout od lupiče a vyšetřit od paní doktorky. Máme doma zatím jen dvě děti a snad časem přibydou další a přikoupíme myčku nádobí...Přeji všem dětem spokojené mámy a neupracované táty!