Kdysi, přesněji v roce 1755, se míšeňskému malíři porcelánu narodil syn. Dostal jméno Christian Friedrich Samuel Hahnemann. O jeho dětství mnoho zpráv nemáme, ale víme, že jako dospívající chlapec, zatoužil stát se lékařem. Začal proto studovat medicínu a lékařem se skutečně stal. Medicína tehdejší doby ráda experimentovala na lidech. Používala mnoho velmi silných prostředků, jako pouštění žilou, koňské dávky projímadel a podobně. Nebylo výjimkou, že nemocný umíral dřív na snahu lékaře, než na nemoc, kterou chtěl lékař léčit... A mladému Samuelovi se to nelíbilo. Záhy ukončil slibně rozjetou praxi lékaře a než aby škodil lidem silnými prostředky, začal se raději živit překládáním lékařských knih. Jednou, právě při překladu knihy skotského lékaře Cullena, narazil na nesrovnalosti při popisu účinků léku z kůry chininovníku. Lék se používal při léčbě horečnatých onemocnění, které byly dost rozšířené, proto chtěl Hahnemann opravit údaje. I vyzkoušel lék sám na sobě. A jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že dávka léku, jemu, zdravému člověku, způsobila horečku, navlas stejnou s tou, kterou měla léčit?! Nebyla to jen tak nějaká horečka! Byla to typická horečka, na kterou se právě chinin předepisoval! Sotva se uzdravil z nejhoršího, došlo mu, že lék, podaný zdravé osobě, vlastně způsobuje stejné příznaky, které u nemocné osoby naopak léčí.

Ale to nebyla nová myšlenka. Už starý dobrý Paracelsus (1493-1541 ), v 16. století vyslovil větu „SIMILIA SIMILIBUS CURANTUR“, aneb podobné podobným se léčí. (Mimochodem, my v Čechcách to známe také - „Čím ses zkazil, tím se naprav“ :-))) Takže – pokud nějaká látka, podaná v neředěném stavu, způsobí zdravému člověku uřčitou chorobu, respektive soubor příznaků (v homeopatštině „obraz nemoci“), může ta samá látka, tuto nemoc zase vyléčit.... I k tomu došel náš milý Hahnemann. Líbila se mu původně Paracelsova myšlenka, jen se mu nelíbila představa, že velká dávka chininu sice srazí horečku, ale zároveň způsobí další vedlejší příznaky. Proto začal léčivou dávku ředit a zmenšovat, aby se dobral minimální dávky, která ještě účinkuje. A hle – léčivost látky se ředěním naopak zvyšovala a vedlejší příznaky se zmenšovaly! Tedy – poopravíme podle Hahnemanna výše uvedenou větu: „POKUD NĚJAKÁ LÁTKA, PODANÁ ZDRAVÉMU ČLOVĚKU, ZPŮSOBÍ NEMOC, MŮŽE TA SAMÁ, DOSTATEČNĚ ZŘEDĚNÁ, NEMOC VYLÉČIT. .. Skoro mne napadá, že by nebylo od věci, zkusit manželovi po návratu z flámu podavat homeopaticky zředěné pivo... No, asi by si nepochutnal...

A toto je vznik homeopatie. Nápad úžasného a chytrého pana Hahnemanna. Za svůj život vyzkoušel sám na sobě a na každém, kdo byl svolný, mnoho dalších léků. Zlí jazykové tvrdí, že si na ochotu zkoušejících moc nehrál a mnoho jeho známých se divilo, proč je jim vždy po návštěvě u Hahnemanna tak zle a proč si on sám tak nadšeně zapisuje jejich příznaky...

Samuel Hahnemann zemřel v r. 1843 ve Spojených státech a těšil se dlouho dobrému zdraví. Ve svých 80 letech se například oženil s 34 letou Francouzkou :-) A vydržel to celých 8 let!

Na dílo Hahnemanna později navázalo mnoho dalších skvělých mužů.a žen, kteří rozšířili znalosti o homeopatii, upravili zákony, podle nichž má probíhat homeopatická léčba, sepsali seznamy léků a jejich obrazů (symptomů, které neředěné látky způsobují zdravému člověku a které následně, už zředěné, léčí) a sestavili repertoria, neboli seznamy symptomů s přiřazením léků, které je umějí vyléčit.

V současné době máme tedy k dispozici cca 3000 homeopatických léků, které jsou vyráběny ředěním výchozí látky. Další léky neustále vznikají, protože homeopaté, stejně, jako sám velký Hahnemann, rádi zkoušejí léky na sobě i na dobrovolnících :-).

 

Ředění homeopatických léků.

Homeopatické léky se vyrábějí z rostlin, neživých látek, živočichů, z původců nemocí, napadených tkání nějakou chorobou a existují už i léky ze slunečního svitu, ze záření mobilního telefonu a z rentgenového záření :-).

Jak již bylo řečeno, je nutné léky před jejich podáním za účelem léčení, zředit. Většinou se používá decimální a centezimální ředění.

Decimální ředění, je poměr 1:10, označuje se na léku písmenem D a číslicí, např. D5. U nás častější, je ředění centesimální, v poměru 1:100, na léku se značí číslicí a písmenem C, nebo CH.

Např.

Lék o potenci (ředění) 5CH, se vyrábí tak, že jednu kapku základní látky, zředíme 99 díly rozpouštědla – vody, lihu, nebo se používá mléčný cukr, a vše důkladně protřepeme. Vznikne 1CH.

Jednu kapku 1CH zředíme s 99 díly rozpouštědla, protřepeme a vznikne 2CH.

Jednu kapku 2CH zředíme s 99 díly rozpouštědla, protřepeme a vznikne 3CH.

Jednu kapku 3CH zředíme s 99 díly rozpouštědla, protřepeme a vznikne 4CH.

Jednu kapku 4CH zředíme s 99 díly rozpouštědla, protřepeme a vznikne 5CH.

A postup lze opakovat tak dlouho, až vznikne potence, kterou potřebujeme.

 

Slovníček :-)

- Similia similibus curantur

„podobné podobným se léčí“ Poučka, kterou v 16. století vyslovil švýcarský lékař Paracelsus

- Obraz léku

Souhrn příznaků, které léčivá látky vyvolá u zdravé pokusné osoby a které, ve zředěném stavu, dokáže vyléčit u osoby nemocné

- Materia medika

Souborně popsané obrazy všech známých léků.

- Repertorium

Homeopatický slovník, obsahující heslovitě a abecedně vypsané příznaky nemocí s uvedením léků, které je dokáží vyléčit

- Potence

Stupeň zředění léčivé látky:

Centesimální, u nás častější, poměr ředění 1:100. 1 kapka léčivé látky a 99 dílů rozpouštědla

Decimální. Poměr ředění 1: 10, 1 kapka léčivé látky a 99 dílů rozpouštědla

 

Poznámka:

Uvedený text je součástí povídání o homeopatii v rámci dopolední pro rodiče s miminky v RC Havránek, Veltrusy ( http://havranek.dolnipovltavi.cz )

K tomuto článku dosud nejsou žádné komentáře, přidej svůj jako první >>>